Tajemství vzniku knihy se odhaluje :-)

Čím dál častěji se mě lidé ptají: „Pověz mi, Leni, jak vznikla tvoje kniha? Jak se zrodil nápad s kouzelnou zahradou?“

Moc ráda se s vámi podělím o mé počátky tvoření, o nápady, které na mé cestě přicházely a o inspiraci, která mě vedla k napsání knihy Lásenka a její kouzelná zahrada.

O tom, proč jsem začala psát pohádky, píšu ve svém e-booku Šťastné dítě je předurčeno k úspěchu. Ve zkratce – mám pocit, že si my i naše děti zaslouží slyšet pohádky o štěstí, hojnosti, lásce, vytrvalosti, vděčnosti, … Abychom jim i sobě dali do vínku kus toho příjemného světa pozitivního myšlení.

Od chvíle, kdy se Honzík narodil, jsem mu každý den vyprávěla různé příběhy o rostlinách, zvířatech, kouzlech, různých tajemstvích. Myslím, že to dělávají mnohé maminky, někdy i tatínkové, babičky i dědové. Jenže… Do podvědomí dítěte se vaše příběhy sice zapisují, ale na vědomé úrovni si je později téměř nikdo nepamatuje.

Vzpomínám si na ten letní večer, kdy jsem si sedla s notebookem na zem. Otevřela jsem si okno a cítila vůni léta, přírody… Zavřela jsem oči a rozhodla jsem se, že Honzíkovi napíšu jednu jedinou pohádku. Ať to, o čem mu vyprávím, si jednou může sám přečíst.

Jste připraveni? Právě se Vám otevírá cesta do kouzelné zahrady… Stejně jako Honzíkovi. Malému chlapci, který jednoho dne zjistí, že jejich zahrada není jen tak obyčejná zahrada… Že zde žijí kouzelné bytosti, které chce poznat.

Honzík má moc rád černý rybíz. A právě u něj potká vílu, která ho seznamuje s dalšími vílami a skřítky na zdejší zahradě.

Ne jednou jste se mě ptali: „Proč u černého rybízu a proč Zlatěnka?“

Téměř každá kniha je alespoň z malé části autobiografická. 🙂 Miluju černý rybíz. Těším se vždycky na chvíli, až dozraje. A pak si ho obírám do pusy a vychutnávám jeho jemně kyselou chuť. Proto černý rybíz! A proč jméno Zlatěnka? Mám za to, že si člověk musí nechat nějaká tajemství pro sebe. A pokud opravdu potřebujete vědět, proč má tak krásné jméno… Jistě se jednou potkáme a já vám příběh o jejím jméně povyprávím 🙂

První pohádka byla napsána. Druhý den jsem si ji vytiskla a odložila do šuplíku.

Ale zároveň mě nahlodávala myšlenka, že je v zahradě přece mnohem více rostlin, o kterých se musím zmínit.

Jeden z hlavních přírodních zákonů je zákon přitažlivosti. Někdo by řekl zákon akce a reakce. Nebo taky to, na co myslíme, to do svého života nejvíce přitahujeme. No jasně. Napíšu ještě pohádkový příběh o Blahobytníčkovi. A ten žije pod nejvyšším rostlinným řádem – stromem. U nás na zahradě žádný strom nemáme, ale sousedi mají překrásnou lípu. Někdy v červnu nebo v červenci kvete. Její nezaměnitelná vůně je tak intenzivní, že ji cítíme až k nám. Právě pod tímto stromem žije náš Blahobytníček, který ukazuje, jak mocná je síla zákona přitažlivosti.

Ještě vám musím prozradit, jak vznikla Prašilka. Uklízení byla moje nejméně oblíbená činnost. Můj „organizovaný nepořádek“ jsem si uměla vždycky zdůvodnit. Do doby než jsem se v knize od A. Svijaše dozvěděla zajímavosti o energetickém působení věcí a došlo mi, jak je pořádek pro náš život důležitý. Toto poselství jsem chtěla předat dále. A kdo jiný nejvíce uklízí ve světě víl a skřítků než víla Prašilka? 🙂 Ta žije u rostlinky, která roste podél cest, kde se nejvíce práší.

Napsala jsem tyto tři pohádkové příběhy, strčila do šuplíku a řekla si, že jednou si je Honzík přečte…

Tři měsíce tam ležely a čekaly na „své sourozence“… A kdo k nim přišel dál a proč? To vám povím příště…