Kouzlo Vánoc

Byla doba adventu, venku padal sníh. Šel jsem se s maminkou projít do lesa. Podívat se na zasněžené stromy a na zvířátka. Na kraji lesa stojí krásná dřevěná chaloupka, ve které žije jedna velmi stará babička. Když jsme s maminkou procházeli kolem, skládala zrovna dřevo do proutěného košíku. Nabídl jsem jí pomoc. Byla ráda. Naskládal jsem ještě pár polínek do toho košíku, otočil jsem se na ni a chtěl jsem se zeptat, kam ho mám odnést. Babička se na mě a na maminku usmála a řekla: „Zvu vás do svého skromného domečku. Tady venku je velká zima, pojďme se zahřát dovnitř. Uvařím vám teplý čaj.“

Tuto babičku máme u nás ve vsi všichni moc rádi. Je moc milá a hodná. V létě ji na louce vídáváme sbírat bylinky. Mnozí o ní říkají, že je to naše babička kořenářka.

Najednou jsme se ocitli v jejím krásném domečku. Byl jsem překvapený. Vstoupili jsme do světničky, ve které byl dřevěný stůl, na něm váza s jehličím, které bylo krásně vánočně ozdobené. Všechno tady vypadalo tak útulně. Cítil jsem vůni vanilkových rohlíčků a do toho to jehličí. Vedle vázy byl na jedné straně talířek s cukrovím a na druhé stála zapálená svíčka.

Posadili jsme se ke stolu. Babička nám dala vařit vodu na kachlová kamna.

Bylo mi krásně teplo. Těšil jsem se, až si za námi babička sedne. Rozhlížel jsem se kolem. Venku poletovaly sněhové vločky. Z kamen byla slyšet praskající polínka. V každém okně byla položená větvička z jehličnatého stromu. Myslím, že ze smrku nebo jedle. Na každé té větvičce bylo pár rolniček nebo jiných vánočních ozdob.

Vychutnával jsem si tu kouzelnou atmosféru. To příjemné ticho s vůní vanilky a jehličí. Praskající dřevo, které člověka zahřívá, sotva ten zvuk slyší. Plamen svíčky, který se odrážel v maminčiných očích. Cítil jsem klid a obrovskou radost.

Babička už nám podávala horký čaj. Hrnek postavila před každého z nás. Maminka objala hrnek dlaněmi. Na chvíli zavřela oči. Udělal jsem totéž. Měl jsem pocit, jakoby se zastavil čas. Cítil jsem opravdové Vánoce.

Babička viděla úsměv na mých rtech a zeptala se mě: „Líbí se ti tady? Mám už všechno připravené pro vánoční vílu.“

„Nikdy jsem neslyšel o vánoční víle, babičko.“

„Vánoční víla navštíví o Vánocích každého, kdo ji k sobě pozve. Ví, kdo se těší a připravuje na Vánoce, vidí radost v lidských očích. Přichází do domu ke každému, kdo má Vánoce rád. Přináší lidem do jejich domovů více radosti, úsměvů a vánočního štěstí.“

„Babičko, chci vidět vánoční vílu!“

„Bude o Vánocích s tebou a s každým, kdo si chce vychutnat kouzlo krásných Vánoc.“

Pak už jsme mlčeli a vychutnávali si teplý čaj, lahodné cukroví, a hlavně atmosféru této vánočně nazdobené světničky. Bylo nám hezky. Venku se už stmívalo. Poděkovali jsme babičce a pomalu se odebrali domů. Po cestě jsem přemýšlel, co všechno ještě připravím, aby vánoční víla věděla, že je u nás vítána…

Věřím, že si plnými doušky vychutnáváte dobu adventu. Můžete si ho ještě zpříjemnit pozváním do facebookové skupiny „ADVENTNÍ KALENDÁŘ“, kde pro Vás 21 skvělých žen připravilo netradiční „adventní blogový kalendář“.
Připomeňte si dobu, kdy jste byli ještě dětmi a nechte se vtáhnout do světa radostného očekávání Štědrého večera. Chvíli čekání Vám zpříjemní dárky v adventním kalendáři, které na Vás každý den čekají.